Ležím si v posteli a zdá se mi o tom malém tvorečkovi, který spí kousek vedle, ve své postýlce. Zdá se mi jak žvatlá to svoje tatata, jajajaj, babababa... Pomalu žvatlání přechází v nespokojené hučení až řev. Začínám chápat, že nesním. Otevřu oči: mrňous už balancuje v nestabilním stoji ve své postýlce a upřeně na mě zírá. Zjistil, že vzbudil moji pozornost, tak se uculí. Mrknu na hodinky. Je už pět hodin ráno.... Moje drahá polovička se taky probudí. Něžně položí našeho potomka do vodorovna se slovy: "Hají!". A rodiče zaujmou stejnou polohu. Potomek se však jen těžko srovnává s tímto projevem autority. Ve chvíli, kdy už začínám trochu zabírat se mi do snu počne vkrádat funění a vzdychání: junior se pracně staví na nožičky. Zahájí neartikulované projevy nespokojenosti: "E!". Rodiče nereagují. "E!E!", Zas nic. "E!, EE! EEEEEEE!" Rezignuji. Nechám svoji milovanou ženu spát - přes týden si této služby užije dosyta. Přistoupím k mrňousovi - tomu se rozzáří obličej. Obléknu si brýle - náhradní, speciální, určené na demolování. Junior je zbožňuje. Vezmu dítě do náruče. Jeho líbezný výraz se přemění ve tvář vášnivého útočníka a zafuní jako zuřivý býk. Zaostří na brýle a bleskurychle je s naprostou koncentrací serve z mé hlavy. Divoce s nimi mává a pak jimi řízne o zem. Zachmuřeně pohlédne na můj obličej, který se nyní zdá být poněkud holý. V očích mu zasvítí nápad: "Servu mu obličej, určitě se dá taky sundat!" A pustí se do díla. Tahá za škraně, spánky, zarývá své ostré nechtíky do kůže, do nosních dírek, tahá za rty, popřípadě zkusí pořádně drápnout do dásně. Chvíli trpělivě snáším tuto roztomilou hru batolátka. S mou první prolitou krví však juniora k jeho nevoli něžně od sebe odtáhnu, položím ho do jeho "plaziště" a zasypu hračkami. Stojím tam pak jak opařený a cítím jak se mi obličej pomalu rovná do původní podoby. Zvednu pokřivené brýle. Odcházím do křesla - zfackovaný a podrápaný, ale aspoň s dobrým pocitem, že mám ještě rezervní brejle, když už ne obličej...
Dítě je požehnání. Umožňuje nám prožít mnohem delší den, neztrácet čas bohapustým válením se v posteli a od kuropění pracovat na povznesení ducha našeho potomka. Současně je to posilovna paží, trpělivosti, odolnosti proti bolesti, duchapřítomnosti a pozornosti. Člověk pozná vlastní meze a má ideální možnost je posunout o notný kus dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat