Pevnost

Mám dva dobré přátele. A oni dva jsou také dobrými přáteli. Pak došlo k tomu, že ten jeden zaměstnal toho druhého. A fungovalo to skvěle. Firma stála na práci těchto dvou přátel a dobře se doplňovali. Byť jeden zaměstnával druhého, tak firmu budovali spolu. Než se přítel - zaměstnavatel - dostal do potíží s podnikáním a nebylo na výplatu. Přítel - zaměstnanec se pak sám dostával do problémů: ale byli přátelé a těžko se jim o tomto mluvilo. Jak říct do očí, že nemám peníze na zaslouženou výplatu? Jak říct do očí, že chci tuto práci opustit a nechat přítele plácat se v tom samotného? Nakonec jeden sliboval peníze a druhý tajně hledal jinou práci. Peníze nepřicházeli, tak přítel - zaměstnanec sdělil, že odchází na jiné místo. A přátelství utrpělo šrám. Šrám mlčení...

To vše se mohlo stát a stává se to v každém přátelství. Jen přemýšlím, kde je chyba? Není ani v podnikání ani v zaměstnávání. Tam se střídají úspěchy a neúspěchy jako vlny na moři. Zůstává otázka, proč je tak těžké mluvit otevřeně. A proč je to těžké i mezi přáteli? Nemáme rádi nepříjemné situace. A přecejen nechceme přátelství ohrozit. A právě v tomhle bodě se zřejmě všichni začínáme mýlit. Je si těžké pod tíhou problémů vzpomenout, na čem přátelství stojí. Aby bylo tím čím je, neobejde se bez důležité vlastnosti, kterou je pevnost. Musí být pevné a být pevností (doslova i přeneseně). A pevnost vytvoří jen pevní lidé. Největším ohrožením jsou pro přátelství přátelé sami - když pevnost rozhlodají naše slabosti. V okamžiku, kdy musíme otevřeně říct nepříjemné věci, zjistíme, jestli si přátelství zasloužilo vůbec toto označení. Když přátelství přežije upřímnost, pak z této zkoušky vyjde ještě pevnější, když nepřežije, nebylo dost pevné na to, aby jím bylo. Není to však o tom vmést někomu do obličeje kritiku, a ještě k tomu s vášní a vztekem. Přátelé spolu jednají s respektem - to znamená, že každý zváží své vlastní motivy a s rozvahou volí formu jakou hovoří. Těžké je upřímný být a ještě těžší je upřímnost přijímat. Lehko se o tom jen mluví... Upřímnost musí být projevem důvěry v přátelství, důvěry v jeho pevnost. Ničím jiným. Pokud je tato naše důvěra zklamána, nezbývá než to přijmout. Ale udržovat přátelství za cenu falešnosti je zrádné. A dřív nebo později bude beztak rozhlodáno na prach. Stejně, možná víc, to platí o lásce. Pokud bych se měl modlit, tak o sílu mít tyto věci na paměti v okamžiku kdy před takovou zkouškou stojím sám...